Občas potřebujeme plakat
Občas je toho na nás moc. Nevíme kudy kam, ztratíme se, děje se toho kolem moc a nejraději bychom někam zalezli a do konce života již nevylezli.
Když se s takovou náročnou situací vyrovnáváme, často nás doprovázejí slzy a pláč. Slzy totiž léčí. Vždy si vzpomenu na Harryho Pottera a Tajemnou komnatu, kdy právě Fénixovy slzy pomůžou Harrymu.
I když vědci ještě nezjistili k čemu přesně slzy slouží a jakou mají v těle funkci, tak snad každý mi potvrdí, že se po pláči cítí lépe, lehčeji – jako by slzy odnesly všechnu zátěž pryč.
Ale co dělat, když víme, že plakat potřebujeme, ale slzy stále nepřicházejí?
Občas se to stane. Víme, že bychom se potřebovali vyplakat, aby se nám ulevilo, ale pláč ne a ne přijít. Možná se pláč v určitou chvíli nehodil a tak jsme ho chtěli odložit na později. Chtěli jsme plakat až budeme sami, nechtěli jsme, aby nás někdo viděl. Chtěli jsme situaci zpracovat sami, ale když je ta pravá chvíle, tak jen sedíme, koukáme tupě do zdi a nic. Ani kapička, ani slzička.
Dlouhodobě se nevyplácí pláč potlačovat a přesně pro takovéhle situace, mám malý trik, jak se rozplakat, abych mohla všechnu tu zátěž pustit a zpracovat.
Vytvořím si chvilku pro sebe, klidně i začnu dělat nějakou monotónní činnost, třeba mytí nádobí, vysávání, vytírání. Prostě cokoli u čeho se nemusí přemýšlet a můžu být sama. Vezmu si sluchátka a pustím hudbu, ale ne jen tak ledajakou – jednu konkrétní – „Disturbed – The Sound of Silence“
Potřebujete se někdy vyplakat a nejde to? Máte svůj spouštěč?
Written by Michaela
Více ke čtení
Jak nás ovlivňuje prostředí?
To, v jakém prostředí žijeme, má obrovský vliv na naši mysl a tvoření. Souhlasíš? Nebo si naopak říkáš, co je to za nesmysl? Já věřím tomu, že každý máme možnost ovlivnit v jakém prostředí žijeme....
Je to jen souhra náhod, nebo jsme si vše do života přitáhli sami?
Vždy když si prohlížím fotografie a narazím na tu, kterou se právě koukáte výše, musím se zamyslet "Opravdu má pro nás vesmír všechno připravené?" Já vím, fotka není moc kvalitní. Vznikla jako momentka, když jsem se probudila jedno léto pod širým nebem. V tu noc a...
Jak nás ovlivňuje prostředí?
To, v jakém prostředí žijeme, má obrovský vliv na naši mysl a tvoření. Souhlasíš? Nebo si naopak říkáš, co je to za nesmysl? Já věřím tomu, že každý máme možnost ovlivnit v jakém prostředí žijeme. Jestli v pozitivním či negativní. A samozřejmě, ne všechny okolnosti...
To já se naopak rozbrečim téměř okamžitě po to, kdy mi někdo řekne něco ošklivého. A ráda bych to zadržela. Ale nevím jak. Prostě ty slzy tečou. Nevím, jak se to v těch očích zabrzduje. A on nikdo ani nemusí nic říct. Kolikrát stačí, když si vzpomenu na něco z minulosti.
Možná bych měla pro Tebe radu. Zkus zařadit více nadhledu do svého života. Jak to myslím? To, že Tobě řekne někdo něco ošklivého vypovídá o něm, nikoli o Tobě. NEBER SI TO TEDY OSOBNĚ. Je to jeho problém. To on/ona má problém. Tím, co jsi v životě udělala nebo neudělala si mu zahrála na nějakou strunku, kterou nemá v sobš vyřešenou, a proto má potřebu se ozvat.
Takže až něco takového uslyšíš, nadechni se a řekni si, že mluví o sobě, že vyjadřuje něco, co trápí jeho.
Naopak minulost je potřeba přijmout a nevyčítat si jí, protože kdyby se nestala, tak nejsme tam, kde jsme teď.
Pokud ráda čteš, podívej se na knihu Čtyři dohody, krásně popisuje a vysvětluje, jak si nebrat nic osobně. 🙂 🙂